Před překladem webu padne vždycky stejné číslo: kolik stránek ten web má. U jednoho klienta vyšlo něco přes tři sta stránek a nabídka na takový překlad pak vypadá jako projekt na rok. Otázka přitom nezní, kolik stojí přeložit tři sta stránek. Zní, kolik z nich má vůbec smysl překládat.
Ten okamžik znám dobře. Klient se podívá na číslo, nadechne se a řekne, že se k tomu vrátíme příští rok. Přitom stačí jediné: sednout si k seznamu a projít ho stránku po stránce. Z těch tří set nakonec zůstala necelá třetina.
Většina stránek na webu na nikoho nečeká
Zaběhnutý web není tři sta obchodních stránek. Je to pár desítek stránek, které nesou prodej, a dvě stě dalších, které kolem nich tvoří provozní vatu. Ta vata není chyba. Jenom nemá komu v cizím jazyce posloužit.
Vypadá to pokaždé podobně. Staré akce, které dávno skončily. Tři verze jedné prodejní stránky z kampaně, kde se zkoušely titulky. Poděkování, které se ukáže po odeslání formuláře. A články napsané kdysi z nadšení a od té doby nečtené.
Poměr bývá překvapivě stabilní. Ať jde o e-shop, kurzový web nebo firemní prezentaci, prodej nese menšina stránek a zbytek je provoz a historie. Právě proto se to děsivé číslo dá skoro vždycky srazit, aniž by se cokoli ztratilo.
Provozní stránky
Stránky, které web potřebuje k chodu, ale nikdo je nehledá: potvrzení objednávky, poděkování po vyplnění formuláře, odhlášení z odběru, prázdný výsledek hledání. Na velkém webu jich bývají desítky a tvoří většinu toho děsivého čísla. Přeložit se musí jen ty, kterými zákazník doopravdy projde.
Nejdražší stránka není ta, kterou přeložíte. Je to ta, kterou přeložíte zbytečně a pak ji roky udržujete ve všech jazycích.
Vybírat musí majitel, ne dodavatel
Tady je jediné místo celého projektu, které se nedá předat stroji. Co se pořád prodává, která akce se na jaře vrátí a která stránka je jen památka, ví majitel webu. Zvenčí se to nepozná ani z návštěvnosti, protože nejnavštěvovanější stránka bývá ta, na kterou vede odkaz z patičky.
Klient proto dostal úplný seznam stránek a u každé jediné rozhodnutí: překládat, nebo ne. Nic víc, žádné hodnocení a žádné vyplňování. Seznam adres se z webu vytáhne sám, takže se nikdo nemusel proklikávat stránku po stránce.
Byla to obyčejná tabulka ve sdíleném dokumentu, jakou dnes připraví i AI. Klient ji prošel během jednoho odpoledne a odklikal necelou třetinu. Zbytek nechal být. To odpoledne ušetřilo práci na měsíce.
Minutový sebetest
Otevřete si seznam stránek svého webu a u prvních dvaceti se ptejte: kdyby tahle stránka zítra zmizela, ozve se mi kvůli tomu někdo? U kolika z nich jste odpověděli ano? Přesně ty se překládají jako první, a obvykle jich je míň, než čekáte.
Co se stalo se zbytkem
Nepřeložené stránky se nemazaly. Mazání je nevratné a skoro vždycky se pak ukáže, že na některou z nich odněkud vedl odkaz. Zůstaly tam, kde byly, jen se skryly před vyhledávači.
Noindex
Pokyn pro vyhledávače, aby stránku nezařadily do výsledků. Stránka dál existuje, dá se otevřít z odkazu i poslat e-mailem, jen si ji nikdo nenajde přes hledání. Používá se přesně na tohle: nechat stránku žít, ale nenabízet ji lidem, kterým by k ničemu nebyla.
Na cizojazyčném webu je to důležitější, než to zní. Stovka českých stránek uprostřed anglické verze působí jako nedodělek a vyhledávači je jedno, že jde jen o archiv. Skrytí je přitom práce na pár minut.
Druhá výhoda je, že se dá kdykoli couvnout. Když se za půl roku ukáže, že o nějaké téma je v angličtině zájem, stránka pořád existuje a stačí ji přeložit a odkrýt. Kdyby se smazala, začínalo by se od prázdného listu.
A pět stránek se nakonec doplnilo. Ukázalo se, že bez nich nedává cesta k objednávce smysl. Přesně proto se výběr dělá jako první krok: doplnit chybějící stránku na začátku je otázka chvíle, po spuštění je to oprava.
Nejdražší je údržba, ne samotný překlad
Peníze za překlad jsou ta menší část. Každá přeložená stránka se totiž stává závazkem na roky dopředu.
Když změníte cenu, měníte ji ve všech jazycích. Když upravíte nabídku, procházíte všechny verze. Stránek, které jste nepřeložili, se tahle práce netýká. Totéž platí o dokumentech a přílohách, které k webu patří: překládají se ty, které zákazník opravdu dostane do ruky.
Samotné nasazení vybraných stránek je pak rutina. Nová jazyková verze jde ven jedním pokynem a přibývá jako další sekce webu, ne jako nový projekt.
Když web stojí na hotovém builderu, zjistěte si jeho pravidla dřív, než se pustíte do překladu. Některé nástroje jazykové verze zvládnou bez potíží, jiné vás donutí každou stránku duplikovat ručně. Na třech stech stránkách je to rozdíl mezi odpolednem a týdnem.
Komu se třídění nevyplatí
Komu to nic nepřinese? Kdo má web o dvaceti stránkách, ten se protřídí déle, než by přeložil všechno. Tam je rychlejší nepřemýšlet a přeložit všechno. Smysl to dostává někde od stovky stránek výš a hlavně na webech, kde se roky vrstvily kampaně jedna přes druhou.
Celý třídicí krok v kostce
- Vytáhněte si úplný seznam stránek webu, ne odhad z hlavy.
- Vyřaďte provozní a technické stránky, které nikdo nehledá.
- Zbytek předejte majiteli produktu a nechte ho rozhodnout: překládat, nebo ne.
- Vybrané stránky přeložte a nasaďte jako další sekci webu.
- Zbytek nechte být, jen ho skryjte před vyhledávači. Nemažte nic.
- Počítejte s tím, že se pár stránek doplní dodatečně. Není to chyba výběru.
Tři sta stránek je číslo, po kterém se klient nadechne a řekne, že se k tomu vrátíme příští rok. Necelá třetina je číslo, se kterým se dá začít v pondělí. Nezměnil se přitom ani web, ani rozpočet. Změnilo se jen to, že si někdo sedl k seznamu a dovolil si u většiny řádků říct ne.
