O adrese cizojazyčné verze se rozhoduje za pět minut. Pak se s ní žije roky. Na výběr jsou tři varianty: složka na stávajícím webu, subdoména, nebo úplně nová doména pro každou zemi. Všechny tři vypadají na první pohled stejně rozumně a dvě z nich si zaděláte na práci navíc.
Tahle otázka padne na každém projektu, kde přibývá jazyk. A skoro pokaždé ji někdo rozhodne narychlo, mezi řečí, protože to vypadá jako technická drobnost. Za rok se pak diví, proč anglickou verzi nikdo nenajde a proč se všechno dělá dvakrát.
Adresa se vybírá jednou a žije s webem roky
Tohle rozhodnutí je nevratnější, než vypadá. Text na stránce přepíšete kdykoli. Přestěhovat celou jazykovou verzi ale znamená přesměrovat všechny adresy, přenastavit měření a smířit se s tím, že web na čas ve vyhledávání propadne.
Podadresář
Adresa ve tvaru vasefirma.cz/en/, kde anglická verze bydlí jako složka na téže doméně jako česká. Pro návštěvníka je to pořád jeden web. A pro vyhledávače, pro měření i pro nástroje, kterými web spravujete, je to taky pořád jeden web, jen s víc sekcemi.
Text na webu přepíšete za odpoledne. Historii odkazů, které na tu adresu roky vedou, nepřepíšete vůbec.
Tři možnosti a jen jedna z nich nepřidá práci
Nejdřív je dobré postavit si je vedle sebe. Složka vypadá jako vasefirma.cz/en/. Subdoména jako en.vasefirma.cz. A národní doména je úplně jiná adresa pro každou zemi, obvykle s koncovkou té země.
Rozdíl mezi nimi není v tom, jak adresa vypadá. Je v tom, kolikrát budete dělat jednu a tutéž věc. Subdoména i nová doména si žádají vlastní nastavení, vlastní měření, vlastní ověření a vlastní správu. Jedna navíc se ještě unese. U třetí a čtvrté už vedle prvního webu spravujete druhý.
Proto u klienta vyhrály podadresáře. Všechny jazyky sedí na jedné doméně, nasazují se stejným pokynem a přibývají jako další sekce, ne jako nové weby. Patnáctý jazyk se tím pádem nechová jinak než druhý.
Totéž platí i tehdy, když web stojí na prodejních stránkách a funnelech uvnitř marketingové platformy. I tam má být jazyková verze další větev téhož webu. Jakmile začne bydlet jinde, rozejde se vám měření a nikdo nepozná, odkud objednávky chodí.
Co se slévá dohromady a proč na tom záleží
Na jedné doméně si stránky navzájem pomáhají. Odkaz, který někdo v zahraničí dá na anglický článek, posílí celou doménu, tedy i její českou část. Když ten článek bydlí na subdoméně, většina toho efektu zůstane tam a hlavnímu webu z něj zbydou drobky.
Stejně tak se slévá práce, kterou jste už kdysi odvedli. Web, který pár let běží, má za sebou historii a odkazy. Jazyk nastěhovaný dovnitř si z toho odnese svůj díl hned. Nová doména začíná od nuly, jako by firma vznikla včera.
Pozná se to i na měření. Jeden web znamená jeden přehled, ve kterém vidíte všechny jazyky vedle sebe a hned poznáte, který z nich roste. Rozdrobené subdomény dávají tutéž odpověď po částech a nikdo ji pak neskládá dohromady.
Pokud web zrovna stěhujete z jiného nástroje, rozhodněte o jazykových adresách ještě před stěhováním. Jedno přesměrování navíc je pořád levnější než dvě po sobě.
Jak vyhledávači říct, že je to tatáž stránka jinak
Jazykové verze si vyhledávač může splést a jednu z nich považovat za zbytečnou kopii. Existuje na to jednoduchá značka a nastavuje se jednou.
hreflang
Značka ve zdroji stránky, která vyhledávači říká: tahle stránka je totéž co támhleta, jen v jiném jazyce. Díky ní se verze neperou mezi sebou a člověku se nabídne ta v jeho jazyce. Doplňuje se s každým novým jazykem a je to práce na minuty, když jsou verze uspořádané rozumně.
Na co se zeptat, než přidáte jazyk
Tři otázky, které ušetří půl roku. Umí můj web nebo builder jazykové verze v podadresáři? Dá se každá verze měřit zvlášť a zároveň vidět dohromady? A co se stane s adresami, které dnes existují, když se pod ně přidá jazyk? Když na některou neznáte odpověď, ještě nepřekládejte.
Hotové buildery to dneska většinou zvládnou. Ověřte si to ale předem, než začnete překládat. A po nasazení je potřeba projít odkazy, přesměrování i vnitřní navigaci. Tuhle nudnou kontrolu odvede AI sama, takže není důvod ji odbýt.
Kdy je vlastní doména na místě
A kdy tohle všechno neplatí? Když z cizího trhu není jazyková verze, ale samostatný byznys. Jiný sortiment, jiné ceny, vlastní tým, vlastní podpora. Tam je oddělená doména správně, protože oddělí i to, co se opravdu liší. Poznávací znamení je jednoduché: když v cizí zemi prodáváte totéž, je to jazyk. Když tam prodáváte něco jiného, je to jiná firma.
Druhý případ jsme potkali přímo u klienta. Domácí trh zůstal na české doméně, kterou tu lidé roky znají, a jazykové verze se nastěhovaly na jednu společnou adresu, každá do svého podadresáře. Není to nedůslednost. Značka, kterou doma někdo zná, je hodnota, a ta se nestěhuje kvůli pohodlí.
Celé rozhodnutí v kostce
- Rozhodněte o adrese dřív, než vznikne první přeložená stránka.
- Pro jazykovou verzi téhož produktu volte podadresář, tedy složku na stávající doméně.
- Ověřte, že to váš web nebo builder umí, ještě než začnete překládat.
- Doplňte značku hreflang, ať si vyhledávač jednotlivé verze neplete.
- Po nasazení projděte odkazy a přesměrování, ať se cestou nic neztratí.
- Vlastní doménu nechte trhu, který je samostatný byznys, ne jen jiný jazyk.
Vraťme se k těm pěti minutám z úvodu. Vypadá to jako drobnost, a proto se to odbývá. Zaslouží si přitom půl hodiny klidného přemýšlení: adresu nevybíráte pro druhý jazyk, ale pro pátý. Nejlevnější jazyková verze není ta, která se nejrychleji přeloží. Je to ta, která se vejde do webu, co už máte.
