Nástroj může umět všechno a mít jedinou vadu: neumí váš jazyk. Rozhraní je anglicky, nápověda taky a výrobce českou verzi nechystá. Uvnitř administrace se to dá překousnout, protože tam sedíte jenom vy. Horší je, že cizí jazyk uvnitř nezůstane. Prosákne ven, do rezervačního okna, do formulářů i do členské sekce.
Znám ten pocit z první konzultace. Klient mi ukazuje účet, na který je pyšný, a půlka obrazovky svítí anglicky. Submit, Loading, Your subscription. On si to v hlavě přeloží. Jeho zákazníci tu možnost nemají a dívají se na to každý den.
Překládá se cesta zákazníka, ne celá platforma
Lokalizace nezačíná v menu, ale tam, kudy prochází cizí člověk. Administraci se provozovatel naučí za týden a pak ji přestane vnímat. Zákazník se ji učit nebude, protože na to nemá důvod.
Jazykový šev
Místo, kde se cizí rozhraní dotkne zákazníka. Tlačítko v rezervačním okně, popisek pole ve formuláři, název záložky v členské sekci. Uvnitř administrace je anglické slovo jenom nepohodlí. Na švu je to signál, že firma jede na něčem, co pořádně neobsluhuje.
Švů bývá míň, než se čeká. U běžného účtu jich napočítám pár desítek a pokryjí skoro všechno, co člověk zvenku uvidí. Zbytek rozhraní může zůstat v původním jazyce. Práce se tím smrskne na hromádku, která se dá zvládnout za jedno odpoledne.
Zákazník neposuzuje, jestli umíte anglicky. Posuzuje, jestli jste si dali práci s tím, co mu ukazujete.
Jeden slovník místo padesáti ručních oprav
Celý překlad musí bydlet na jednom místě. Jakmile se začne opravovat stránku po stránce, přestane se za měsíc dát dohledat, co je kde přeložené a co ne.
Překladová vrstva
Samostatný slovník, který sedí nad cizím rozhraním a mění, co se v něm zobrazí. Původní platforma zůstává nedotčená, takže ji aktualizace výrobce nerozbije. Změna se dělá jednou ve slovníku a projeví se všude, kde se dané slovo objeví.
Tím se mění i cena celé práce. Překlady se vygenerují hromadně, projdou kontrolou a nasadí se najednou. Nikdo je neťuká po jednom poli a nikdo si nevede tabulku toho, kde už byl. Ta hodina, kterou dřív někdo proseděl v nastavení, se prostě nekoná. U dalšího jazyka se navíc práce neopakuje, jen přibude sloupec.
Obyčejný strojový překlad na to nestačí, i když je dnes výborný. Rozhraní má svoje zkratky, délky a kontext, které běžný překladač netuší. Slovník je proto vždycky výsledek strojového návrhu a lidské kontroly, ne jednoho ani druhého zvlášť.
Čtyři místa, která to prozradí nejdřív
Pořadí, ve kterém se švy překládají, není libovolné. Beru je podle toho, jak brzo na ně cizí člověk narazí.
Rezervační okno. Zákazník si vybírá termín a délku schůzky. Když tam svítí zkratky dnů v týdnu a hodiny bez skloňování, poznají to úplně všichni. Kalendář, ve kterém se schůzky domlouvají samy, je většinou první kontakt s vaším systémem vůbec.
Formuláře. Popisky polí, hlášky o chybě a text na tlačítku. Právě tady lidé odpadají nejvíc, protože cizí hláška po chybně vyplněném poli působí jako porucha. Na stránce, která má přinášet poptávky, je to nejdražší místo z celé cesty.
Členská sekce a komunita. Sem chodí zákazník, který už zaplatil, a chodí sem opakovaně. Jedno cizí slovo v menu snese, deset už ne.
Automatické odpovědi. Když už zákazníkům odpovídá AI, musí mluvit stejným jazykem jako zbytek cesty. Jinak to působí, jako by se o každou část systému staral někdo jiný.
Minutový sebetest
Otevřete si vlastní rezervační odkaz na telefonu a dojděte až k potvrzení, jako by to dělal zákazník. Počítejte přitom slova, kterým by váš rodič nerozuměl. Pod pět je to v pohodě, nad deset už to zákazník vnímá.
Past, na kterou přijdete až z prázdné stránky
Jeden detail umí shodit celou práci naráz. Pár znaků se v rozhraní nechová jako písmeno, ale jako pokyn, a když projdou do překladu, stránka se rozsype.
Poznáte to tím, že místo textu nevidíte nic. Žádná hláška, žádné varování, jen prázdno. Hodinu pak hledáte, který ze sta řádků to udělal. Proto překlad nikdy nenasazuji bez kontroly znaků a proto se nasazuje najednou, ne po kouscích. Na stejnou logiku narazíte i u počeštění GoHighLevelu jako celku, kde se stejně hlídá diakritika v SMS.
Pojistka
Nový překlad jde ven vždy nejdřív do jednoho místa, ne do celého účtu. Pár minut se koukám, jestli se stránka chová normálně, a teprve pak pustím zbytek. Když se něco rozsype, rozsype se jedna stránka, ne celý prodej.
Komu se vlastní lokalizace nevyplatí
Pro koho tohle není? Pro toho, kdo platformu používá jen sám pro sebe a dovnitř nikoho cizího nepouští. Tam je anglické tlačítko nepohodlí, ne ztráta. Nevyplatí se to ani tomu, kdo si právě vybírá a ještě neví, jestli u nástroje zůstane. Lokalizovat něco, co za měsíc opustíte, je práce do koše.
Jakmile ale systémem prochází zákazník a platí v něm, vyplatí se to hned. Cizí slovo na cestě k objednávce stojí peníze každý den, tiše a bez upozornění.
Celá lokalizace v kostce
- Projděte cestu zákazníka a vypište každé místo, kde na něj vyskočí cizí jazyk.
- Přeložte nejdřív švy, tedy to, co je vidět zvenku. Administrace počká.
- Držte všechny překlady na jednom místě, ať se opravují jednou a ne po stránkách.
- Před nasazením nechte překlad projít kontrolou znaků, které rozhraní čte jako pokyn.
- Pusťte novou verzi nejdřív na jedno místo a teprve pak na celý účet.
- Po větší aktualizaci platformy projděte cestu zákazníka znovu.
Vzpomeňte si na tu obrazovku, kde svítilo Submit a Loading. Cizí jazyk v administraci je daň za dobrý nástroj a ta se dá zaplatit. Cizí jazyk na cestě k objednávce je něco jiného. Dobrá lokalizace se nepozná podle toho, že si jí zákazník všimne. Pozná se podle toho, že si nevšimne ničeho.
