Knihovna kurzů vzniká roky a nikdo ji nikdy neprojde celou. Přibývají lekce, bonusy, záznamy z živých setkání, tři verze téhož videa a přílohy, které si dneska nestáhne nikdo. Když pak dojde na změnu platformy, vypadá to jako jedna položka v seznamu úkolů: přenést obsah.
U klientů to vidím pořád stejně. Otevřeme starou platformu a první věta zní: „Tohle už asi nepotřebujeme.“ Pak přijde ticho, protože si nikdo není jistý, jestli se to náhodou pořád někde neprodává.
Nestěhují se data, stěhuje se rozhodování
Přenést soubory je ta jednodušší část celé práce. Těžké je rozhodnout, co má v nové knihovně vůbec být. Každá lekce je totiž malé rozhodnutí a u tří stovek lekcí jich musíte udělat tři sta.
Inventura knihovny
Průchod celým obsahem kus po kuse s jedinou otázkou: prodává se to, dívá se na to někdo a platí to ještě? Je to práce, kterou většina lidí roky odkládá, protože není vidět a nikdo si ji neobjedná. Stěhování ji jen postaví na stůl celou naráz.
Dobrá zpráva je, že tuhle inventuru děláte jednou a pak už máte klid. Špatná zpráva je, že se jí nedá vyhnout a nikdo ji za vás neudělá. Ani stroj, protože jenom vy víte, co se ještě prodává.
Stěhování obsahu není technická práce. Je to inventura, kterou jste roky odkládali, a teď se musí udělat celá najednou.
Tři hromádky, na které se knihovna rozpadne
Každá lekce skončí v jedné ze tří hromádek. Buď jede dál beze změny, nebo se cestou přepíše, nebo se nestěhuje vůbec.
První hromádka je obsah, který se prodává a lidé ho sledují. Ten se přenese tak, jak je. Druhá je obsah, kde téma platí, ale nahrávka zastarala nebo se změnil produkt. Ten se přepíše až v nové knihovně kurzů a komunity, ne před stěhováním. Třetí hromádka je to, co se roky neprodává a nikdo se na to nedívá.
Poslední hromádka se přitom nemaže. Odloží se do archivu, kam se dostanete, ale který nikomu nepřekáží. U jednoho klienta se nakonec přestěhovalo 371 lekcí, u jiného se teď rozhoduje o 82 tématech a k tomu o archivu, který zůstane stranou.
Na většinu rozhodnutí přitom stačí dvě otázky: sleduje to ještě někdo a je to součástí něčeho, co se pořád prodává? Když jsou obě odpovědi ne, je hotovo a nemá cenu o tom debatovat půl hodiny.
Brzda není ve zdroji, ale v cíli
Stěhování se skoro nikdy nezasekne na tom, že by ze staré platformy nešlo něco dostat ven. Zasekne se o kus dál, když se v novém prostředí najednou nedá nic najít. Tři sta lekcí bez kategorií a filtrů není knihovna, ale halda.
Proto se v nové platformě nejdřív staví pořádek a teprve potom se sype obsah. Kategorie, štítky, pořadí lekcí, vyhledávání. Stejná otázka, jakou řeší chatbot nad znalostní bází: sebelepší obsah je k ničemu, když se k němu nikdo nedostane ve chvíli, kdy ho potřebuje.
Jmenná konvence
Dohoda o tom, jak se lekce jmenují, ještě než vzniknou. Stejný tvar názvu, stejné pořadí informací, stejné označení dílu. Vypadá to jako puntičkářství, dokud nemáte tři sta lekcí a nehledáte jednu konkrétní. Pak je to rozdíl mezi deseti vteřinami a deseti minutami.
Minutový sebetest
Otevřete svoji knihovnu a zkuste do deseti vteřin najít lekci na jedno konkrétní téma. Ne podle toho, kdy vznikla, ale podle toho, co v ní je. Když ji nenajdete vy, autor obsahu, zákazník nemá šanci.
Tahle práce se dá rozdělit, a vyjde to tak i nejlevněji. Pořádek v nové platformě postavím já, protože je to řemeslo a jde udělat dopředu. Roztřídění obsahu ale zůstává na klientovi. Jen on ví, co se ještě prodává a co bylo dobré jen tehdy.
Co se ztratí, i když se přenese všechno
Tři věci se stěhováním ztratí skoro vždycky a je lepší to vědět dopředu. Rozpracovaný postup studentů, diskuse pod lekcemi a odkazy, které na staré adresy vedou zvenčí.
Postup studentů se dá nahradit jen částečně, takže se hodí lidem dopředu napsat, že si polohu v kurzu najdou znovu. Diskuse se většinou nepřenáší a stojí za rozhodnutí, jestli ji vůbec chcete zpátky. Odkazy jsou naopak řešitelné: staré adresy se nasměrují na nové a nikomu se nic nerozbije. Platí tu totéž, co u jakékoli migrace do nové platformy, kde je největší riziko schované v doméně a v odkazech, ne v datech.
Komu se stěhování nevyplatí
A kdy se do toho naopak nepouštět? Kdo má tři lekce, jedno video a pár zákazníků, tomu se stěhování nevrátí. Vyplácí se od chvíle, kdy knihovna roste rychleji, než ji stará platforma unese, nebo když kolem kurzů potřebujete i komunitu, platby a prodejní stránky na jednom místě.
Nevyplatí se stěhovat ani proto, že nové prostředí vypadá líp. Vzhled je nejlevnější důvod, jaký může být, a sám o sobě neunese týdny práce. Dobrý důvod zní jinak: obsah se nedá udržovat, lidé se v něm ztrácejí nebo platíte za tři nástroje, které by zvládl jeden systém.
Celé stěhování v kostce
- Projdete knihovnu kus po kuse a roztřídíte ji na obsah k přenesení, k přepsání a do archivu.
- V nové platformě nejdřív postavíte pořádek: kategorie, štítky, názvy a vyhledávání.
- Přenesete jen první hromádku a hned ji zařadíte, ne až potom.
- Staré adresy nasměrujete na nové, ať se lidem nerozbijí odkazy z mailů a příspěvků.
- Druhou hromádku přepisujete postupně, už za provozu, a archiv necháte ležet stranou.
Odpověď na to „Tohle už asi nepotřebujeme“ máte po inventuře konečně po ruce, a to je na celém stěhování to nejcennější. Nová platforma sama o sobě nic nespraví. Cenu má ten pořádek, který do ní přijde s obsahem.
