Ceník Claude vypadá jednoduše, dokud si ho neotevřete. Čtyři tarify, ceny v dolarech, u části z nich jiná částka při roční platbě. Co v kterém tarifu doopravdy je, z té stránky nevyčtete. A tak firma buď platí víc, než musí, nebo se zbytečně trápí s bezplatnou verzí.
Tuhle otázku dostávám skoro na každé konzultaci a je to dobrá otázka. Za tarif se neplatí jednou, platí se každý měsíc a u týmu za každého člověka zvlášť. Rozdíl mezi dobře a špatně zvoleným patrem je za rok pořádně znát.
Ceník má čtyři patra a rozhoduje mezi nimi objem práce
Nerozhoduje velikost firmy ani složitost úloh. Rozhoduje objem, tedy kolik práce nástroji denně dáte. Všechny ceny níž jsem četl v oficiálním ceníku 19. 9. 2026 a jsou v dolarech, bez daně.
| Tarif | Měsíčně | Při roční platbě | Pro koho |
|---|---|---|---|
| Free | 0 dolarů | 0 dolarů | vyzkoušení a občasný dotaz |
| Pro | 20 dolarů | 17 dolarů měsíčně | jeden člověk, každodenní práce |
| Max | od 100 dolarů | ceník uvádí měsíční sazbu | dlouhé práce a agenti na pozadí |
| Team | 25 dolarů za místo | 20 dolarů za místo | firma, kde s tím dělá víc lidí |
Stručně řečeno: naprostá většina lidí, kteří mi tuhle otázku položí, skončí na tarifu Pro za 20 dolarů měsíčně a další patro neřeší ani po roce.
Názvy tarifů schválně neberte jako popis výkonu. Neznamenají, že by vyšší patro bylo chytřejší nebo psalo lepší češtinu. Znamenají, kolik práce v něm stihnete, než si budete muset na chvíli počkat. Podle ceny na papíře se proto vybrat nedá. Nejdřív si měsíc zkuste, jak intenzivně nástroj používáte.
„Ta cena mě netrápí. Chci vědět, jestli mi to v půlce práce neřekne, že mám na dnešek dost.“
Je to nejlepší otázka, kterou mi k ceníku někdo položil. Neplatí se totiž za zprávu ani za stránku textu. Platí se za přístup, a ten má strop.
Limit používání
Strop, kolik práce stihnete v jednom okně za dané období, než se sám od sebe zase uvolní. Není to pokuta ani doplatek, nic se nepřipočítává. Je to jen okamžik, kdy si musíte na chvíli počkat. Placený tarif ten strop posouvá výš, neruší ho.
Bezplatná verze: na osahání ano, na práci ne
Bezplatná verze je plnohodnotná na vyzkoušení a končí přesně tam, kde začíná pravidelná práce. Stojí nula dolarů a účet si zřídíte za dvě minuty.
Nejlepší pro: první týden, kdy zjišťujete, jestli vám nástroj vůbec rozumí a jestli píše česky tak, jak potřebujete. Sem patří i zkouška, kterou doporučuju každému: dejte mu svůj vlastní text a nechte si ho přepsat.
Reálně z ní dostanete odpovědi, přepsané texty, shrnutí a nápady. Na to bohatě stačí a doporučuju ji každému, kdo váhá. Tady si taky ověříte to nejdůležitější, tedy že s vámi mluví vaší řečí.
Kde naráží: Claude Code v ní není a projekty s vlastními podklady taky ne. Obojí začíná až u placeného tarifu, takže z bezplatné verze nepoznáte, jak nástroj pracuje s vašimi materiály.
Tohle je nejčastější důvod, proč lidem bezplatná verze přijde přeceňovaná. Zkusili z ní právě tu část, která je ve všech chatovacích oknech podobná, a tu zajímavější neviděli.
Pro za 20 dolarů měsíčně je tarif, na kterém firmy reálně jedou
Tarif Pro si koupí drtivá většina lidí a pak na něm zůstanou. Stojí 20 dolarů měsíčně, při roční platbě 17 dolarů měsíčně, ověřeno 19. 9. 2026.
Nejlepší pro: jednoho člověka, který s nástrojem pracuje skoro každý den a chce k němu pustit vlastní podklady.
Právě tady se odemyká to podstatné. Dostanete projekty, do kterých nahrajete vlastní materiály, a dostanete Claude Code, tedy nástroj, který práci rovnou udělá, místo aby o ní psal. Jestli vás od něj odrazuje černé okno, začátek jsem popsal v článku o tom, jak s Claude Code začít bez řádku kódu.
Kde naráží: podklady do projektu nahrajete ručně a z disku si je nástroj sám nesrovná. A limit používání platí i tady, takže dlouhou práci je lepší rozvrhnout do dvou dnů než ji hnát v jednom zátahu.
Projekt
Vyhrazené místo, kam nahrajete vlastní materiály, a nástroj z nich pak vychází ve všech odpovědích. Nemusíte je pokaždé posílat znovu a nemusíte je znovu vysvětlovat. V bezplatné verzi projekty nejsou, začínají u placeného tarifu.
Max od 100 dolarů měsíčně: když se práce přestane vejít do večera
Max má smysl ve chvíli, kdy vám stávající strop začne brzdit den. Začíná na 100 dolarech měsíčně a je to skok, který se pozná.
Nejlepší pro: toho, kdo nechává běžet delší práce na pozadí a nechce u nich čekat. Typicky rutiny, které si odpracují noc a ráno položí hotový přehled.
Pětinásobek ceny zní zle, dokud ho nepostavíte vedle hodin. Jedna zakázka, která se přestane odkládat na zítra, ten rozdíl utáhne. Tady už se totiž nebavíme o tom, že vám něco pomůže s textem, ale o práci, která se odehrává, i když u ní nesedíte.
Kde naráží: jako první tarif je to zbytečné. Nikdo dopředu neví, kolik práce nástroji dá, a poznáte to nejdřív po měsíci na tarifu Pro.
Poznávací znamení, že jste na Max dorostli, je banální. Přestanete si od nástroje nechávat radit a začnete mu zadávat celé kusy práce s termínem. Do té doby je vyšší patro jen dražší verze téhož.
Team za 25 dolarů na místo: když s tím dělá celá kancelář
Týmová licence řeší správu, ne výkon. Stojí 25 dolarů za místo měsíčně, při roční platbě 20 dolarů za místo, ověřeno 19. 9. 2026.
Nejlepší pro: firmu, kde s nástrojem pracuje víc lidí a někdo má mít přehled o tom, kdo ho má a kdo ne.
Rozdíl proti pěti samostatným účtům není v tom, co nástroj umí. Je v tom, že přístupy spravujete z jednoho místa a odchod člověka neznamená pátrání po tom, kde měl co uložené. Do jednoho místa patří i to, co si má nástroj pamatovat napříč prací, tedy kontext, který přežije zavření okna.
Kde naráží: licence sama o sobě nikoho nenaučí nástroj používat. Licence pro pět lidí, ze kterých ho otevřou dva, je nejdražší varianta ze všech.
Podle čeho vybírám
Začněte bezplatnou verzí a dejte jí týden. Pak přejděte na Pro a jeďte měsíc měsíčně, ne rovnou ročně. Do vyššího patra jděte, teprve až vás strop začne brzdit doopravdy, ne až se o něm dočtete. Tarif, který vás nikdy neomezí, se pozná jen tak, že ho přerostete.
Co v ceně není a s čím počítat navíc
Kromě předplatného počítejte se třemi věcmi a ani jedna z nich není položka na faktuře. Právě proto se na ně zapomíná.
První je kurz. Ceny jsou v dolarech a platí se kartou, takže částka v korunách se každý měsíc trochu liší. Druhá je čas na zavedení: večer nebo dva, než svoji práci popíšete tak, aby ji nástroj uměl zopakovat. Investice se vrátí, ale první týden ji ucítíte.
Třetí je lidský dohled, a ten nekončí nikdy. Co nástroj připraví, někdo odklikne, protože odpovědnost za výsledek zůstává na vás. Věnoval jsem tomu celý článek o tom, co po AI zaměstnanci smíte chtít a co zůstává na člověku.
Co naopak není položka navíc: počet zpráv, délka textu ani počet projektů. Za nic z toho se nedoplácí a nikde se to nesčítá do faktury. Proti nástrojům, které účtují po kreditech, je to příjemný rozdíl. Měsíční částku znáte dopředu na dolar.
Komu se placený tarif nevyplatí
Na rovinu: tomu, kdo si jednou za měsíc nechá přeformulovat e-mail, se placený tarif nevyplatí. Dvacet dolarů za dvě hezčí věty je drahá zábava a bezplatná verze mu poslouží líp.
Druhý případ je zrádnější: firma, která tarify koupí celému týmu dřív, než kdokoli zjistil, k čemu je použije. Pak se platí za přístup, který nikdo neotevře. Rozjezd stojí míň, když si projdete vlastní práci s někým, kdo to dělá denně, a licence dokoupíte až podle toho.
Celý ceník v kostce
- Bezplatná verze stojí nula dolarů a je na vyzkoušení, ne na práci.
- Claude Code a projekty s vlastními podklady začínají až u placeného tarifu.
- Pro stojí 20 dolarů měsíčně, při roční platbě 17 dolarů. Většina lidí skončí tady.
- Max začíná na 100 dolarech měsíčně a má smysl, až když vás strop začne brzdit.
- Team stojí 25 dolarů za místo, při roční platbě 20 dolarů, a řeší správu přístupů.
- Ceny jsou k 19. 9. 2026. Ceníkem se v posledním roce hýbalo, tak si ho před nákupem otevřete.
Zpátky k tomu ceníku, ze kterého se rozhodnout nedalo. Problém nebyl v tom, že by byl nepřehledný. Byl v tom, že jste na něj koukali jako na cenu softwaru. Dvacet dolarů měsíčně se ale nemá porovnávat s jiným předplatným. Porovnejte to s jednou hodinou práce, kterou už příští měsíc nikdo dělat nemusí.
